Jak překonat trauma po nehodě? Nepomůže lahev, ale terapie.

Loni se na českých silnicích stalo přes sto sedm tisíc nehod. A každá z nich za sebou zanechala kromě práce pro zdravotníky, policisty, odtahovky a pojišťovny i zničené řidiče, kteří si v tu chvíli mohli říct: Už nikdy.

"Byl to jediný den v prosinci, kdy byla námraza. Vezla jsem dceru po dálnici z Nového Strašecí do Kladna a na mostě u sjezdu na Stochov šlápla na brzdu. Pod sněhem byl led, auto dostalo smyk, roztočilo se, nabouraly jsme zadní částí do levých svodidel a při další otočce vrazily předkem do pravých svodidel. Auto bylo téměř na odpis, mně ani dceři se nic nestalo", vzpomíná devětatřicetiletá Šárka Korytková na svou první, a dosud jedinou autonehodu.

Přiznává, že když se oklepala z prvotního šoku a zavolala pomoc, slíbila si, že už nikdy řídit nebude. Jenže za volant se vrátila ještě ten den. "Strašně jsem se bála, ale je možné, že kdybych to neudělala, už bych se pak neodvážila. Strach jsem překonala a jezdím denně," vypráví řidička. "A v zimních měsících, ať už je sníh, či nikoli, mám větší respekt a jezdím pomaleji, " připouští, že ji zkušenost přivedla k větší obezřetnosti.

Lekce, která může ublížit

Kolik šoférů se po autonehodě vzdá řízení navždycky, se nedá jednoznačně říci, statistiky k tomu neexistují. Podle expertů není těch, kteří nedokážou překonat strach z opakování traumatického zážitku, mnoho. Většina řidičů událost zpracuje, třeba i s odbornou pomocí.

"Z přímé práce s řidiči vím, že existují dvě skupiny. V té první jsou nebezpeční šoféři, kteří mívají dopravní nehody opakovaně, protože se na silnici nedovedou chovat podle pravidel: nedodržují povolenou rychlost, řídí pod vlivem alkoholu a návykových látek..." říká Pavel Řezáč, ředitel Divize dopravních technologií a lidského faktoru Centra dopravního výzkumu.

"U druhé, nemalé skupiny řidičů, dopravní nehoda způsobí, že se v budoucnu snaží řídit ještě opatrněji a více předvídat chování druhých." Do této kategorie spadají i mladí či noví řidiči, jimž tisk na "papírech" ještě ani nestačil zaschnout. Těm často nechybí sebevědomí, rádi riskují a vůbec si nepřipouštějí, že by se jim mohlo něco stát. Do chvíle, než se to stane.

"Krátce po získání řidičského oprávnění jezdí opatrně, postupem času však zvyšují tempo jízdy a pouštějí se i do riskantních manévrů. Pořádná rána je vrátí do reality a naučí je počítat nejen s možným pochybením svým, ale i ostatních řidičů. Pochopí konečně, co je defenzivní a předvídavá jízda," potvrzuje Roman Budský, bezpečnostní expert z Platformy VIZE 0.

Následky pro obě strany

S lehčí dopravní nehodou, při níž se jen zmuchlaly plechy a nikdo nebyl zraněn, se řidiči samozřejmě vyrovnávají snáze než s následky havárie, při níž byl někdo zraněn, nebo dokonce zemřel. "Vážná dopravní nehoda je traumatizující událost vyvolávající intenzivní strach, hrůzu a pocit bezmocnosti," říká akreditovaný dopravní psycholog Martin Kořán, který působí také jako klinický psycholog a psychoterapeut v pražské nemocnici Na Homolce.

"Přeživší oběti či jejich příbuzní prožívají závažné psychické trauma, trvalou vztahovou ztrátu. Obvyklé jsou psychické reakce doprovázející fyzická zranění, například panika, úzkost, zkratové chování, poruchy koncentrace či spánku, znovuprožívání nehody až po posttraumatickou stresovou reakci či následně chronickou posttraumatickou stresovou poruchu," vyjmenovává odborník.

Vše může ještě zhoršit například sledování soudního procesu s viníkem nehody, který třeba nedostal přiměřený trest, zatímco oběti budou trpět ztrátou blízkého člověka po celý zbytek života. Navíc mohou cítit vinu za to, že právě oni přežili. To může časem vést i k psychosomatickým potížím: kardiovaskulárním, žaludečním a střevním, poruchám příjmu potravy či spánku, nočním můrám...

Podobně jako oběti však mohou trpět viníci auto-havárie, kteří se musí psychicky vyrovnat s tím, že někomu způsobili škody, zranění, nebo dokonce smrt. Zvláště, pokud si uvědomují, že v rozhodujícím okamžiku porušili nějaké pravidlo silničního provozu, nevěnovali se řízení, nejednali správně, nereagovali dost rychle...

Mívají obrovské výčitky, pocit viny, strach sednout do auta, obavy z trestu či výtek okolí. "Asociální psychopat se bude snažit shodit vinu na oběť dopravní nehody: Ona mi tam vlítla bez rozhlédnutí! Zatímco empatický člověk, který zavinil havárii, při níž například zemřelo dítě, se s tím nevyrovná nikdy a za volant se nevrátí," doplňuje psycholog.

Nepomůže lahev, ale terapie

V prvních chvílích po nehodě se samozřejmě řeší záchrana života a zdraví, šrámy na duši se začínají léčit až poté. "Nastupují psychologové, ať již přímo na místě nehody - psychologové Hasičského záchranného sboru či Policie ČR - nebo následně v nemocnicích, kde probíhá léčení," vysvětluje Martin Kořáns tím, že k dispozici jsou také odborníci z Českého sdružení obětí dopravních nehod či Psychosociální intervenční týmy, které sdružují experty na psychologickou, sociální a právní pomoc.

Z praxe Martin Kořán ví, že lidé traumatizující událost často řeší alkoholem či léky, ale to pochopitelně není nejlepší cesta: "Viníkovi pomůže hlavně takt, pochopení a láskyplný přístup rodiny, protože výčitek se mu od okolí obvykle dostává dost. A příbuzným obětí, kteří se s následky nedokážou plně vyrovnat ani po letech, pomohou kvalifikovaní psychologové, již používají například metody krizové intervence nebo dlouhodobé psychoterapie," nabízí vhodnější řešení.

Jak ovšem konstatuje Pavel Řezáč, řidiči odbornou pomoc často podceňují, a proto nevyužívají. "I v Centru dopravního výzkumu máme ve výjezdovém týmu hloubkové analýzy dopravních nehod psychology. Ambulantně pracujeme i s řidiči se strachem z řízení, z nichž většina je právě po dopravních nehodách," dodává. Kdo se rozhovoru s lékařem brání, může si z internetu zdarma stáhnout publikaci ABC poškozených a pozůstalých po obětech dopravních nehod, již představily loni v listopadu Platforma VIZE 0, České sdružení obětí dopravních nehod a Autoklub ČR.

"Věnuje se otázkám sociálního zabezpečení i pojišťovnictví, přináší databázi s judikáty vztahujícími se k odškodňování obětí dopravních nehod. Nechybějí ani rady psycholožky, jak se vyrovnat s těžkou životní situací, a kontakty na užitečné organizace," vyjmenovává jeden z autorů, Roman Budský.

Na internetu také existuje řada odkazů na organizace a linky důvěry (mnohdy s regionálními pobočkami), které nabízejí konkrétní psychologickou a praktickou podporu: například rodičům, již přežili své děti, ovdovělým a sirotkům, lidem, kteří po nehodě skončili na vozíku, těm, kdo pečují o někoho trvale nemocného.

Zpátky na silnici. Nebo ne?

Žádné povinné období smutku po autonehodě podle odborníků neexistuje. Oběti musí samy zvážit, zda trauma překonaly a mohou usednout za volant, či se raději budou ještě nějaký čas (nebo navždy) vozit jako spolujezdci. Někomu mohou pomoci kondiční jízdy s psychologem zaměřené na příčinu nehody, jinému zase brzký návrat do provozu, dalšího uklidní kurz bezpečné jízdy...

Kdy přichází ten správný čas opět nastartovat auto, je tedy hodně individuální. "U viníků pak záleží na tom, jak nehodu posuzují soudy či správní orgány. Obvykle musejí projít dopravně psychologickým posouzením způsobilosti k řízení motorových vozidel," uzavírá dopravní psycholog Martin Kořán.