Po autonehodě pojišťovna musí vyrovnat i snížení tržní hodnoty vozu.
Za skutečnou škodu na vozidle, která musí být poškozenému nahrazena, je nutno považovat i rozdíl mezi tržní cenou vozidla před havárií a po opravě. Pojišťovny po autonehodě proplácely náklady na opravu vozu snížené o amortizaci náhradních dílů, proti čemuž se postavil Ústavní soud. Ten také rozhodl o tom, že náhrada škody musí proběhnout v plné výši a kompenzovat i pokles tržní hodnoty vozu.
Spor o náhradu škody
Poškozená majitelka automobilu se marně domáhala náhrady škody ve výši 101 461 Kč způsobené jí poškozením vozidla v důsledku dopravní nehody (rozdílu mezi tržní cenou vozidla před havárií a jeho tržní cenou po opravě a spolu s tím nákladů vynaložených na znalecké posudky, kterými pokles hodnoty vozu prokazovala).
Poškozená si nechala po havárii vozidlo opravit, nicméně ani po opravě hodnota vozidla nedosáhla obvyklé tržní ceny před jeho poškozením. Ze znaleckých posudků, které si dala vypracovat, vyplynulo, že tržní cenu vozidla významně směrem dolů ovlivňuje i samotná skutečnost, že vozidlo bylo havarováno. Poškozené byly pojišťovnou proplaceny pouze náklady opravy, nikoliv však v plné výši, nýbrž snížené o amortizaci náhradních dílů.
Soudy rovněž odmítly její názor, že skutečnou škodou, která jí musí být nahrazena, je i předmětný rozdíl mezi tržními cenami vozidla před a po autohavárii. Soudy vyjádřily jiný postoj. Soudy vyšly z názoru Nejvyššího soudu ČR, který zaujal ve svém rozsudku spis. zn 25 Cdo 3118/2012, ze dne 23. 10. 2014, podle něhož v případě, že ani po opravě nedosáhne věc tržní hodnoty, jakou měla před jejím poškozením, nelze tento rozdíl označit za skutečnou škodu. V takovém případě se lze domáhat toliko nákladů vynaložených na opravu věci. Takové posouzení sporu však Ústavní soud odmítl a rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Náhrada škody nesmí být krácena z důvodu amortizace náhradních dílů
Ústavní soud připomenul, že k otázce amortizace náhradních dílů se již opakovaně vyjádřil (např. nález spis. zn. I. ÚS 1902/13 ze dne 11. 6. 2014), když zejména uvedl, že "je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí."
"Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i to, že poškozenému ono diskutabilní tzv. 'zhodnocení' vozidla je vpodstatě vnuceno. V důsledku škodné události se tak dostává do situace, kdy ačkoliv na rozdíl od viníka škody si počínal v souladu s právem (neporušil dopravní předpisy), je nucen vynaložit ze svého značnou částku na to, aby své vozidlo mohl vůbec používat jako před škodnou událostí."
K právnímu názoru Nejvyššího soudu, podle něhož nelze rozdíl v tržní ceně havarovaného vozidla po provedené opravě považovat za škodu, Ústavní soud uvedl, že takový výklad odporuje principu úplného odškodnění a nereflektuje sociální a ekonomickou tržní realitu.
Ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) totiž není determinována pouze jeho "technickou" či "funkční" hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Bez pojmu užitku nelze pojem hodnoty rozumně formulovat. Tento užitek samozřejmě může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá.
Pakliže dojde v důsledku protiprávního jednání (zavinění dopravní nehody) k poškození věci, je ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická. Tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Přitom je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo.
Aby byla škodná událost spravedlivě řešena
Pokud se poškozený chová ekonomicky racionálně a nikoliv excesivně - tj. např. jako v projednávané věci nechá vozidlo opravit v autorizovaném servisu (aby obnovil funkční hodnotu věci) a navíc požaduje náhradu rozdílu mezi tržními hodnotami (aby obnovil tržní hodnotu věci), nelze vnímat jako nespravedlivé, domáhá-li se plné náhrady škody. Ustanovení právních předpisů o rozsahu náhrady škody mají být vykládána takovým způsobem, který zahrne všechny druhy nákladů, kterým byl poškozený vystaven v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce a škodou na věci vzniklou. Ústavní soud uznává argument Nejvyššího soudu v tom ohledu, že i škůdce má být chráněn proti excesivním nákladům, které by v důsledku jednání poškozeného, bez souvislosti se škodnou událostí, a tudíž mimo kontrolu škůdce, mohly vzniknout. Případné excesy v jednání poškozeného (např. příliš drahá či neefektivní oprava) však mohou být v řízeních o náhradu škody korigovány - je ostatně úkolem obecných soudů nalézt v řízení spravedlivou rovnováhu mezi právem chráněnými zájmy všech účastníků řízení.
Nehrazený rozdíl v tržní hodnotě není plně hrazená škoda
Právní názor obecných soudů (a pojišťoven), podle něhož se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla nelze domáhat náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotu před poškozením a po opravě, nerespektuje již dříve Ústavním soudem formulované principy práva na náhradu škody a zejména se zcela míjejí s ekonomickou realitou. Jsou-li totiž nahrazeny toliko náklady na opravu věci a nikoliv již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřináší již věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním mu tak není nahrazena v plném rozsahu.