Náhradní práci po pracovním úrazu odmítl, následovala sankce.

Když zaměstnanec po pracovním úrazu odmítne vhodnou náhradní práci, tak se mu přesto výdělek z ní počítá a snižuje se o něj úrazová renta. Valorizuje se tento fiktivní výdělek nebo zůstává stejný?

Každoroční valorizace původního výdělku dosahovaného před pracovním úrazem pro účely výpočtu úrazové renty, a tak i jejího případného navýšení, je příjemnou stránkou věci. Platí tahle valorizace i pro opomenutý výdělek z odmítnuté práce? Zvyšuje se při každoroční valorizaci i tato sankční částka naopak rentu snižující nebo zůstává stejná?

Výpočtům úrazových rent se s ohledem na jejich každoroční valorizaci věnujeme často. Naposledy tomu bylo při příležitosti aktuální valorizace pro rok 2025.

Valorizace průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku (dosahovaného zaměstnancem před pracovním úrazem) nebo (již dříve) zvýšeného podle prováděcích pracovněprávních předpisů je zažitou praxí, protože je prováděna každoročně. To je obvykle ta příjemnější stránka věci.

Ale dílčí otázky, jejichž řešení nemusí být každému jasné. Autoritativně tak doposud nebyla zodpovězena třeba právě méně populární otázka, zda se obdobně (jako původní průměrný výdělek resp. následně valorizovaný čili rozhodný výdělek) zvyšuje i průměrný výdělek, kterého mohl zaměstnanec dosáhnout za náhradní práci, která mu byla zajištěna zaměstnavatelem, ale kterou zaměstnanec bez vážných důvodů odmítl (přičemž o jeho výši je pak úrazová renta nižší).

Dorovnání sníženého výdělku a invalidního důchodu na úroveň původního příjmu před pracovním úrazem

Tzv. úrazová renta čili slovy zákoníku práce „náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity“ (podle ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce) náleží zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Přiznaný invalidní důchod tedy snižuje úrazovou rentu, která je rozdílem mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným (následně) po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání.

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku (po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity) čili úrazové renty můžeme vyjádřit touto rovnicí:

Renta = průměrný výdělek před vznikem škody na zdraví resp. tzv. rozhodný výdělek čili průměrný výdělek před vznikem škody následně valorizovaný – (následný výdělek  + invalidní důchod)

Zápočet příjmu z odmítnuté vhodné práce, i když ji zaměstnanec nevykonává

Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší (podle ust. § 271u odst. 5 zákoníku práce) úrazová renta pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout za práci, která mu byla zajištěna.

Zaměstnavatel tak zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Tento postup můžeme vyjádřit následující rovnicí:

Renta = průměrný výdělek před vznikem škody na zdraví – (zajištěný příjem z nabídnuté, ale odmítnuté práce čili tzv. opomenutý příjem + invalidní důchod)

Spor o vyplácení úrazové renty a její snížení o příjem z odmítnuté náhradní práce        

Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 51/2024, ze dne 27. 11. 2024), řeší případ, kdy zaměstnanec zažaloval zaměstnavatele o úrazovou rentu, kterou mu nepřiznal a nevyplácel.

Žalující zaměstnanec přitom bez vážného důvodu odmítl nabízenou práci ze strany dosavadního zaměstnavatele (namísto toho došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou). Zaměstnanec přeřazení na jinou práci odmítl.

V této souvislosti řeší NS ČR otázku, zda průměrný výdělek, jehož by zaměstnanec dosáhl na práci, která mu byla zajištěna (podle ust. § 271b odst. 5 zákoníku práce), podléhá tzv. valorizaci, a zda musí být ve výši alespoň minimální mzdy v příslušném období.

Nejvyšší soud konstatuje, že pokud jde o průměrný výdělek, kterého mohl zaměstnanec dosáhnout za práci, která mu byla zajištěna, tak termín průměrný výdělek, je nutno aplikovat i další ustanovení zákona, jež se k průměrnému výdělku vztahují.

V prvé řadě jde o ust. § 357 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda (§ 111), na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě; to platí také při uplatnění pravděpodobného výdělku (§ 355).

Z uvedeného vyplývá, že i průměrný výdělek, kterého by zaměstnanec mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna, musí jako svoji dolní hranici sledovat vývoj minimální mzdy.

Valorizuje se nejen původní výdělek rozhodný pro výpočet renty, ale i výdělek opomenutý

Ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce zmocňuje vládu, aby vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravila nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku (tzv. valorizace).

Nařízení, vydávaná pro jednotlivé roky, obsahují pravidlo, jakým způsobem se upravuje průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady ztráty na výdělku.

V případě aplikace ust. § 271b odst. 5 zákoníku práce je rozhodným (pro výpočet náhrady ztráty na výdělku čili úrazové renty) nejenom průměrný výdělek před vznikem škody, ale i průměrný výdělek, kterého by zaměstnanec mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna; proto i tento průměrný výdělek podléhá valorizaci.

Výdělek vždy nejméně ve výši minimální mzdy

Obdobnými otázkami se NS ČR zabýval již při řešení situace, kdy z důvodů nesouvisejících s pracovním úrazem (nemocí z povolání) dochází ke snížení příjmu zaměstnance po pracovním úrazu (nemoci z povolání).

NS uzavřel, že stanoví-li se výdělek zaměstnance po pracovním úrazu podle průměrného výdělku (protože zaměstnanec přestal konat práci, kterou vykonával po pracovním úrazu), nesmí být tento „zafixovaný“ průměrný výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání nižší než minimální mzda stanovená pro příslušné období nařízením vlády, a že je třeba přihlížet k tzv. valorizaci průměrných výdělků, která se vztahuje nejen na průměrný výdělek před vznikem škody, ale i na „výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2019, spis. zn. 21 Cdo 1392/2019). 

Závěr

Nejvyšší soud ČR proto v rozsudku uzavírá, že průměrný výdělek, jehož mohl zaměstnanec dosáhnout za práci, která mu byla zajištěna, podléhá tzv. valorizaci průměrného výdělku.

Je-li i přesto v příslušném období, v němž se uplatňuje, nižší než minimální mzda, musí být zvýšen na výši odpovídající této minimální mzdě.

Takže se valorizuje i sankční částka, která se počítá jako výdělek z nabídnuté náhradní práce, kterou zaměstnanec odmítl (a snižuje tak úrazovou rentu), a tento výdělek se počítá vždy nejméně ve výši aktuální minimální mzdy.